Přednáška se zaměřuje na raný vývoj mozku v kontextu formování socio-emočních vazeb, se zvláštním
důrazem na roli primárního pečovatele. V prvním období života dochází k intenzivnímu
neurobiologickému zrání, které je zásadně ovlivňováno kvalitou interakcí mezi dítětem a jeho pečující
osobou. Citlivá, konzistentní a emočně intenzivní péče podporuje optimální vývoj struktur a funkcí mozku
spojených s regulací emocí, stresem a sociálním chováním. Naopak, narušené nebo nepředvídatelné
vztahové prostředí může vést k maladaptivním vzorcům regulace a zvýšenému riziku psychopatologie.
Tyto zkušenosti se ukládají mj. ve formě paměťových schémat. Přednáška propojuje poznatky z
neurověd, vývojové psychologie a teorie attachmentu s cílem ukázat, jak rané vztahové zkušenosti
formují základní architekturu mozku i budoucí kvalitu mezilidských vztahů.
Vývoj mozku v raném věku ve vztahu k emocionálním/vztahovém kontextu
