Skupinové nácviky sociálně komunikačních dovedností O.T.A.
I když se v domácím prostřednictvím rodiny povede mnohé, stále se může stát, že dítě selhává v kolektivu, jeho reakce na vrstevníky nejsou takové, jaké bychom si představovali a dítě není mezi dětmi sebevědomé, samo sebou, nebo na sebe upoutává pozornost nežádoucím způsobem. K řešení těchto obtíží nám může pomoci metoda skupinových nácviků sociálně komunikačních dovedností.
Ta vznikla v roce 2012 v Centru Terapie Autismu. Prvotní myšlenku rozvinula doktorka Straussová a k její realizaci se dostaly Klára Došková a Monika Petříková. Metoda je unikátní a liší se od jiných metod nácviku sociálních dovedností, se kterými se můžeme v praxi setkat. Zpravidla se jí účastní 4 děti a podporu jim poskytují 2 terapeuti. Další zásadní osobou je kameraman, který natáčí pozitivní situace v průběhu celé lekce.
Hlavním pilířem metody je pozitivní zkušenost dítěte. Té se mu dostává přes pravidelné a hojné konkrétní oceňování, skrz podporu terapeutů, kteří pomáhají dítěti, aby zažíval úspěch a přes videozpětnou vazbu. Ta probíhá na začátku každé lekce, kdy dítě, za přítomnosti rodičů, sleduje videonahrávky z předchozí lekce a terapeut s ním vede rozhovor. Během rozhovoru si dítě samo přichází na to, v čem dokáže být úspěšné, kde se překonalo, jaké jsou jeho efektivní strategie na řešení sociálních situací. Velmi nápomocné je to ve vztahu s vrstevníky. Dostává podporu v náhledu na situaci jejich očima. Videa jsou pouze pozitivní, negativní zpětná vazba na videu může mít výrazné a dlouhotrvající negativní důsledky na sebepojetí dítěte. Přítomnost rodičů na rozhovoru může mít pozitivní vliv na dítě i rodiče.
Mezi nejčastější oblasti, ve kterých dostávají děti během samotné lekce podporu, jsou spolupráce s druhým, umění se prosadit, zvládnout ustoupit a říct “ne”, dokázat ustát svoji prohru, kooperovat s vrstevníky, počkat na druhé, komunikovat s vrstevníkem na různá témata, reagovat na ně při společném rozhovoru, nebát se zapojit do řízené aktivity, dokázat dát prostor druhému. U každého dítěte jsou cíle určovány individuálně. Dovednosti jsou trénovány druhotně, to znamená, že terapeuti přichází s programem (jako třeba společná stavba kolejí), u kterých spontánně vznikají různé sociální situace. Jedno dítě, chce začít stavbu jako první, další nechce stavět vůbec, jiné nechce čekat, a podobně. O.T.A. terapeut pomáhá dětem s reakcemi na tyto situace, vede je, aby se překonaly a dosahovaly daných cílů. Využívá k tomu principy úspěšné komunikace, motivaci, vizualizaci, předvídatelnosti a další prvky O.T.A. terapie (Došková, 2018). Zásadní pravidlo je, že terapeut zajišťuje úspěšnost dítěte. Musí tedy zvážit zátěž pro dítě, úkol má být splnitelný, růstový, měl by se tím něco učit, plnit ho dobrovolně a hlavně samostatně. Dopomoc terapeuta by měla být jen vždy v nezbytné míře, aby dítě mohlo být úspěšné.
Další zásadní princip této metody je nácvik dovedností pod přirozeným stresem, který vzniká při setkání s vrstevníky a řešení daných dovedností. V případě, že řešíme problém teoreticky, může být pro nás velmi náročné aplikovat řešení v praktické situaci, kde nás může paralyzovat strach a stres, a hůř se nám vybavuje řešení, což nám daný stres zvyšuje. Pokud ale nácvik proběhne spontánně, v přirozených situacích a zažijeme v něm úspěch, lépe se nám aplikuje řešení. Na těchto principech stojí také zážitková pedagogika.
Dle dotazníkového šetření v bakalářské práci v roce 2015 dokáží děti generalizovat dovednosti do dalších prostředí (MŠ, ZŠ i rodina). Nejvíce přenášené dovednosti byly schopnost kooperace s vrstevníky, porozumění emocím a zefektivnění komunikace. Velký posun byl uváděn i u zvládání prohry, zlepšení hry a čekání (Straussová K., 2015).
S ohledem na problematiku generalizace u dětí s PAS jsou skupinové nácviky sociálně komunikačních dovedností koncipovány jako 90 minutová lekce jednou týdně a to 4 lekce za sebou. Poté by měla následovat pauza 2 - 3 měsíce, po které může dítě nácvik zopakovat, měl by se ale lekce zůčastnit s jinou skupinou vrstevníků. Pomůže to k tomu, že dítě bude lépe přenášet dovednosti do jiného prostředí, protože nebude mít dané efektivní dovednosti spojené pouze se skupinou konkrétních tří vrstevníků. Každá lekce se pak skládá z 15 minutového individuálního rozhovoru nad videem z předchozí lekce a 60 minutové intenzivní lekce bez přítomnosti rodičů. Zbylých 15 minut tráví dítě čekáním s rodičem, během kterého probíhá terapeutický rozhovor s jiným vrstevníkem.
Skupiny jsou sestavovány na základě věku a dovedností dětí, aby pro děti mohla být skupina růstová a dobře se pracovalo zamýšlených cílech. Podmínkou účasti je je alespoň jedno slovní verbální vyjadřování dítěte (pokud se nejedná o dítě se selektivním mutismem), intelekt dítěte může být v různém pásmu, porucha intelektu nemusí být překážkou k účasti na terapii (pokud se nevylučuje s verbální podmínkou). Stejně tak se lekcí mohou účastnit děti s nadprůměrným intelektem.
DOŠKOVÁ, K. Efektivita využití videoscénářů při nácviku hry u dětí s pervazivní vývojovou poruchou. Ústí nad Labem, 2018. Diplomová práce. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce Doc. PhDr. PeadDr. Ilona Pešatová, Ph.D.
STRAUSSOVÁ, K. Nácvik sociálně komunikačních dovedností pro děti s poruchou autistického spektra. Praha, 2015. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Husitská teologická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Ivana Nováková.
