Úzkostné poruchy pohledem dětského terapeuta

Úzkostné poruchy pohledem dětského terapeuta

I pro dospělého je zneklidňující mít strach, kterému tak úplně nerozumíme, takových je mnoho dětských strachů. S úzkostnými stavy se často
 setkávají a „ potýkají “ všichni, kdo pracují s dětskými pacienty/ klienty. Dětská úzkostnost je velmi odolná vůči změně a bez podpory
„ dost dobré “ vztahové osoby ( osoba ke které má dítě bezpečnou a jistou vazbu,  která je stabilní, zakotvená,  emočně vřelá, dostupná a
srozumitelná ), je pro dítě  vyčerpávající a často dlouhodobě nemožné, tomuto pocitu čelit. Úzkost patří mezi nejintenzivnější tělesné
pocity, které mohou výrazně narušovat kontakt dítěte se sebou i s okolím. Úzkostné děti  žijí  ve stavu zvýšené pohotovosti, což narušuje
jejich kognitivní funkce. Zdrojem dětské úzkostnosti bývá i neschopnost vyslovit co potřebuji říct nebo vyjádřit něco, co cítí. Zde se
z mého pohledu praxe dětského terapeuta a klinického logopeda protíná a může vhodně doplňovat.  Příspěvek se  pokusí nahlédnout úzkost také
jako normální a adaptivní fenomén, který je vývojově podmíněný a lze ho definovat jako reakci na neznámé faktory ve vnějším nebo vnitřním
psychickém prostředí. Pro dětského terapeuta je dítě jedinečnou individualitou, které sice přichází s diagnózou, ale to, co je pro mě  na
terapii fascinující, je  objevování  specifického prožitku a obrazu  a vyžaduje naslouchání a společné hledání úrovně, náhledu a tempa pro
každé dítě.  Příspěvek bude doplněn praktickými kazuistickými střípky z praxe.
Vzhledem  k velké šíři problematiky  se příspěvek zaměří především na diagnostickou kategorii Emočních poruch se začátkem specifickým pro
dětství , se zvláštním akcentem na Separační úzkostnou poruchu v dětství.

AKCI PODPOŘILI

 

https://montessorihracky.cz/

https://www.mutabene.cz/