prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc., FCMA, FEAN

prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc., FCMA, FEAN

Tiky a Touretteův syndrom

Neurologická klinika 1. LF UK v Praze
 
Tiky jsou náhlé, nepravidelně se opakující, stereotypní pohyby nebo vokalizace rušící normální aktivitu. Tik je obvykle předcházen nutkáním
a následován přechodným uvolněním vnitřní tenze. Na rozdíl od jiných mimovolních pohybů mohou být tiky přechodně potlačeny vůlí.
Klinické dělení rozlišuje jednoduché pohybové tiky zejména v oblasti hlavy: pomrkávání, grimasování, pohazování hlavou, záškuby ramen a
horních končetin. Komplexní pohybové tiky mohou napodobovat normální účelné pohyby a pro jejich tikový původ svědčí stereotypní opakovaný
výskyt, nutkání a alespoň přechodná potlačitelnost. Mohou se projevit jako nutkavé doteky a manipulace s různými předměty nebo s částmi
vlastního těla, vzácně obscénní pohyby, dokonce nutkavá automutilace. Jednoduché zvukové tiky mají ráz fyziologických zvuků – posmrkávání,
potahování nosem, pokašlávání, nebo méně přijatelných projevů jako mlaskání, hekání, chrochtání, neartikulované výkřiky. Jako komplexní
zvukové (hlasové) tiky se označují artikulovaná slova nebo slovní spojení, obvykle hlasitější a mimo kontext rozhovoru, obsahově
indiferentní nebo společensky nevhodná.
Nejčastějšími chorobnými jednotkami tiků jsou přechodná a chronická tiková porucha a Touretteův syndrom. Berou se jako sporadická
onemocnění, i když v mnoha případech lze vzhledem k rodinnému výskytu předpokládat zatím neobjasněný genetický podklad. Sekundární
tikové poruchy jsou velmi vzácné.
Přechodná tiková porucha je nejběžnější formou tikové poruchy v dětství. Porucha je velmi častá, zvláště mezi druhým rokem života a
adolescencí, s výskytem až u 20 % dětí školního věku. Obvykle se projevuje jako prostý pohybový nebo zvukový tik, někdy však se může
současně nebo postupně vyskytovat několik různých tikových projevů.  Hlavním rozlišovacím kritériem oproti Touretteovu syndromu je trvání
projevů méně než jeden rok a ukončení spontánní remisí.
Chronická tiková porucha vzniká v dětství nebo v dospělosti a postihuje 2–4 % populace. Projevuje se jako izolovaný jednoduchý pohybový
nebo zvukový tik, který je obvykle konstantní svým rázem i výskytem a stává se charakteristickým rysem dané osoby.
Touretteův syndrom (TS) je charakterizovaný vícečetnými pohybovými a zvukovými tiky, jejichž ráz a intenzita se v čase mění, vznikem
v dětství či v adolescenci a trváním déle než jeden rok. Je jednou z nejčastějších neuropsychiatrických poruch dětského věku. Výskyt je
kolem 0,5 % dětí, až 5× častěji jsou postiženi chlapci. TS vykazuje hereditární rysy – výskyt u rodičů a sourozenců pacientů je podstatně
vyšší, než by odpovídalo sporadickému onemocnění. Genetická příčina ani primární patogenetický mechanismus ale nejsou dosud známy.
Klinické projevy TS začínají nejčastěji v předškolním věku nebo na začátku školní docházky jako mrkání nebo valivé pohyby očí, případně
záškuby hlavou, které mohou připomínat účelný pohyb („odhazování vlasů z čela“, „pokynutí hlavou“ apod.). Obvykle se o něco později
objeví též zvukové tiky (popotahování nosem, odkašlávání aj.). Tiky jsou typicky předcházeny nutkáním a následovány úlevou po provedení.
Většina pacientů také bývá schopna vědomě nebo i nevědomě tiky v určitých situacích potlačit a u některých se objevuje tzv. rebound –
přechodné zvýraznění tiků po předchozím potlačování. V dalším průběhu se tiky kolísavě zmírňují a znovu propukají, přičemž kdykoli se
může přidat nový tik, často ve spojení se stresovou nebo emočně vypjatou situací. Komplexní zvukové tiky se většinou objevují až
v adolescenci (jen vzácně to bývá pověstná koprolálie). V dospívání se tiky mohou mírnit nebo dokonce vymizí. Do dospělosti odhadem
přetrvají dvě třetiny případů, z toho však polovina v lehké míře nevyžadující léčbu. Kromě tiků se u značné části pacientů s TS postupně
v průběhu onemocnění objevují také poruchy chování. Hyperaktivita s poruchou pozornosti (ADHD ) může u dítěte již předcházet vzniku tiků.
Nutkavé jednání je podstatným rysem tiků a u pacientů se často postupně objeví i další typické rysy obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD).
Zatímco tikové projevy mají tendenci časem ustupovat, poruchy chování mohou přetrvávat.
V terapii TS je prvým krokem léčebného postupu podat pacientovi přiměřené poučení, u dítěte též předat informace jeho rodičům a dle
možnosti i škole. Jde především o to, aby se zabránilo neurotizaci dítěte a rodičů a aby se nepokračovalo ve zbytečných vyšetřeních či
léčebných procedurách (pro domnělou alergii, astma apod.). Je důležité zajistit, aby dítě za tikové projevy a případně za projevy
komorbidní ADHD či OCD nebylo trestáno a aby naopak rodiče i škola přizpůsobili svůj přístup potřebám nemocného. Za druhé je nutno
rozhodnout, zda je vůbec potřeba tiky a další projevy symptomaticky léčit. Záleží na tíži tiků i dalších projevů a na tom, jak pacienta
omezují v jeho každodenních aktivitách. Ve farmakoterapii tiků se uplatňují benzodiazepiny, případně atypická neuroleptika, často v
kombinaci s medikací pro obsedantně-kompulzivní složku obtíží (serotonergní antidepresiva) a s medikací pro ADHD. Přes častý výskyt TS
se v diagnostice i v přístupu k pacientům mnohdy chybuje, správná diagnóza nebývá stanovena a příznaky se pokládají za projevy výchovných
problémů, neurotické či stresové poruchy. Děti i dospělí pacienti trpí nejen vlastními nápadnými chorobnými projevy, ale jsou odmítáni
okolím, mají konflikty ve škole či v zaměstnání a přes často nadprůměrný intelekt mají sníženou příležitost k dosažení odpovídajícího
vzdělání a společenského postavení.

 

AKCI PODPOŘILI

 

https://montessorihracky.cz/

https://www.mutabene.cz/