Moje praxe mě naučila, že jednou z nejdůležitějších věcí pro správnou funkci je souvislost fyziologického dechu, svalového napětí a s tím související svalová koordinace a kvalita pohybu. Díky práci v psychosomatickém zařízení se setkávám s různými druhy pacientů, které krom pouze fyzických obtíží ovlivňují i jejich emoce, psychická a sociální pohoda / nepohoda.
Co se týče dysfunkcí spojených s řečí nebo s hlasem, krom dětí s různorodými obtížemi, mým prvním pacientem, který měl „poruchu hlasu“, byl starší pán po operaci srdce. Byla mu provedena sternotomie (rozříznutí hrudníku uprostřed hrudní kosti.). Svůj hlas zvláštně vyrážel z hrdla a necítil se ve svém projevu komfortně. Feldenkraisova metoda nám poskytla krásný proces, který vedl ke zlepšení vnímání vlastního těla a souvislostí v něm a díky tomu i řeči.
Protože mozek funguje tak, že kdyby věděl, jak činnost správně provádět, tak to dělat bude, není možné tedy cvičit jen svaly, mechanicky opakovat cviky nebo slova, ale je potřeba naučit mozek nové programy, které nezná. Právě FM učí člověka vnímat své pocity, provádět cvičení „na kvalitu ne kvantitu“ a vnitřní motivace, která pramení ze zkoumání a dětské hravosti vytváří pole pro další vývoj mozku a změnu stereotypů směrem k většímu optimu.
